Ctvrtek, 30. Srpna, Watchman Campground, Zion National Park
V pondeli jsme rano vyzvedli auto v pujcovne, je to pravy americky korab, Volkswagen Jetta J , 2.5 benzin, 150 HP, barva rude cervena, rok vyroby 2007. Slape pekne, god bless automatiku – automaticka prevodovka, automaticka klimatizace a tempomat – diky tomu je cestovani na velky vzdalenosti pohodicka, jen udrzet oci vzhuru a obcas zatocit volantem. Rychlosti pomerne dodrzuju, pravidelne limit plus 5 mil/h navic, na dalnicich se rychlost drzi na 75, max. jsem jel 100 pri predjizdeni, hlidky tu jsou vsude, neni pulhodiny kdy nepotkate policajty. Do auta jsme se vesli dva s vybavou tak tak, prece jen toho mame opravdu hodne. Mame konvertor z cigaretove zasuvky na 115V, takze frcime kompa s GPSkou a mapovym softwarem, cimz se vyhybame bloudeni.
V pondeli jsme dorazili do Arches (cestou jsme potkali na ctyrproude dalnici stado ovci, tak dvacet z kazde strany, ja jsem se jedne uspesne vyhnul, pak jsem uz jen v zrcatku sledoval jak se protijedoucimu kamionu kouri z gum a osobak za nim tezce brzdi), park nadherny, skvele zpracovany stezky, bohuzel vecer bylo zatazeno takze fotky nic moc, navic jsme prisli o oblouky za zapadu slunce. Postavili jsme v nadhernym kempu stan, nacez vecer prisel mistni sef ranger s tim, ze se blizi bourka s 55 mph vetrem, po vzpomince na pisek do ktereho jsou zaboreny koliky od stanu jsme to v rychlosti sbalili a uvelebili se v aute – jako spravni kemperi. Behem noci se bourka provalila o par mil dal takze to bylo zbytecne tisneni se v aute, nu co uz. Rano jsme prosli par oblouku, nejvic nam dal zabrat trail k Delicate Arch (takovata nejvetsi mrcha) kdy do nas prazilo solidne slunicko. Neco jsme pojedli v Moabu, poslali sms domu pres mistni wifi a dalsi petihodinova cesta do Bryce Canyonu.
Utery v Brycu – na misto jsme dojeli az vecer, kolem osme hodiny nadsene valili na Sunset point s tim, ze udelame konecne fotky za zapadu slunce a ono prd, nad canyonem jsou stromy tudiz zapad neni za zapadu ale tak pred sedmou. Sli jsme to radsi dospat, rano jsme vstali brzo a sli na vylet na dno kanonu, docela primove. Pak sprcha v mistnich 2$ sprchach a odjezd do Zionu.
Streda v Zionu – dojeli jsme brzo takze jsme se ubytovali a vysli na trailu Emerald Pools, deli se na tri casti, lower, middle a upper. Jelikoz lower a upper mely byt udajne lehce spojeny tak jsme po pulhodine mensiho bloudeni v mistnich kerich narazili na nadherne jezirko s minivodopadem (je sucho), kdy se skala tyci sakra vysoko nad hlavu, skoda ze nebylo vic vody. Cesta dolu uz byla pohodlnejsi, po seznameni s cernou chlupatou tarantulou nas uz nic neprekvapilo. Je tu spousta jesterek, cipmanku (takova veverka), jelenu atd., pekne.
Ctvrtek stale v Zionu, ranni vstavani v sest se nepovedlo, takze o pul desate jsme dorazili na zastavku odkud vedou tri traily, nejlehci a nejkratsi jsme vypustili a z duvodu pozdniho prijezdu jsme vybrali stredni cestu na dve hodiny, prece se nechceme spalit na slunicku. Kdyz jsme prisli na rozcestnik kratsi x dlouha, vybrali jsme dlouhou, nejsme srabove. Dve a pul hodiny funite do kopce po okraji skal, celkove 6.5km a 655 metru na vysku, tudiz prumerne 10% stoupani, pak se otevre nadherny vyhled na Zion Canyon, obrovske piskovcove skaly po okraji zelenyho udoli, nejvyssi pristupny bod parku. Za dvacet minut oddychovani vyrazime na cestu zpatky, po deseti minutach chuze slysime duneni, otocime se a ze skaly na ktere jsme zrovna byli pada spousta sutru dolu, piskovec neni stabilni, pocit z toho nemame taky nejlepsi. Navic hrozila bourka ktera se nam vyhla taky o par mil, takze po dalsi hodine a pul jsme vycerpani dosli dolu, sedli na bus a jeli sehnat neco k jidlu. Dale odpoledne se pekne rozprselo, I ta bourka prisla takze ted je ctvrt na osm vecer a sedime v aute v kempu a relaxujeme, dame jidlo a pujdeme spat, zitra se jedeme podivat na tu velkou diru do zeme zvanou Grand Canyon…
